Úvod | Super (rubriky)

NEW YORK NIKDY NEJDE SPÁT

/NEW YORK/ Blíží se půlnoc a teploměr na obří světelné reklamě vysoko na mrakodrapu ukazuje čtyři stupně Celsia. Fouká nepříjemný studený vítr, ale přesto jsou ulice přeplněné davy lidí. Vycházejí z kin, divadel, kabaretů či restaurací nebo jen tak brouzdají širokými bulváry Manhattanu. Ulice jsou osvětleny jako za dne. Až oči přechází z toho množství světla, které na vás útočí ze všech stran. Obří reklamy pokrývají přední stěny výškových budov a šplhají až někam do nebe. Bídníci, Kráska a zvíře či Aida jsou jen některé z mnoha muzikálů, které právě běží na newyorské Broadwayi. Na první pohled se zdá, jako by dva měsíce po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum Newyorčané již zapomněli na tisíce obětí, které stále ještě leží pod ohromnou hromadou trosek. Není tomu však tak. Zejména na hrdinné hasiče lidé nezapomínají. Kupují si různé suvenýry jako trička, čelenky, ponožky. Určitá část těchto prodejů je určena pro jejich pozůstalé. Po teroristickém útoku jsou v nabídce také různé předměty, zejména oblečení s nápisy FBI či Policie nebo Jednotni zůstaneme, Nenecháme se zlomit apod. Při noční procházce po Manhattanu narážím poblíž 57. ulice na hasičskou stanici, která mi spíše připomíná velké květinářství. Lidé sem přinášejí jako projev piety a díků kytice květů, drobné finanční dary, zapisují se do kondolenční knihy. Malá stanice, která má pouze několik hasičských vozů, při zásahu ve Světovém obchodní centru ztratila osm svých členů. ~Byl jsem zrovna na dovolené, když se to stalo,~ říká jakoby provinile Robert Schull, který je new yorským hasičem již dvacet let. Při vzpomínkách na kolegy se tomuto obrovi třese hlas a do očí se mu tlačí slzy. Při našem loučení vyslovuje naději, že se již nikdy nikde na světě nic trak hrůzného nestane. Čas se přehoupl přes půlnoc a pomalu se vracím do hotelu. Čím dál od Broadwaye jsou ulice tmavší a zejména v těch bočních budovy odpudivější. Procházím kolem černých prodavačů ~zaručeně značkových hodinek~ za pár dolarů a jiných levných suvenýrů. Za ruku mě tahá ošuntělý muž a žádá dolar na jídlo. Silně však z něj táhne alkohol. Kousek dál projíždí obrovská limuzína, dlouhá nejméně šest metrů. Ze staženého okénka mávají kolem stojícím dvě dívky, jejichž partneři popíjejí na pohodlných sedačkách šampaňské a bez zájmu sledují okolí. Jejich vůz směřuje někam do centra Manhattanu. Vcházím do hotelu a loučím se s nočním životem New Yorku, města, které údajně nikdy nechodí spát.

Datum vydání: 11.11.2001

Archiv článků, dnes již neexistujícího deníku Super

Starší články z této rubriky:

Pronikl jsem do Světové banky BEZ KONTROLY
Nejtěžší král světa
Stáhla z něho kůži
Ach, jak krásně ten robotek tančí
Afghánci se rvou O KUS MASA
Teroristé nevzali Texasanům úsměv

Novější články z této rubriky:

Svatba u Mečiarů
Američané ještě nejsou připraveni na nové útoky
Češi stále nezvěstní
Výbuch v tržnici roztrhal v Rusku 6 lidí
Bin Ládin hrozí, lidé se baví?
Australské volby zezadu