Úvod | Super (rubriky)

Naštěstí nemám ženu a děti, říká Jiří Kajínek

Exkluzivně pro Super

(pokračování rozhovoru s nejsledovanějším českým vězněm)

Jste abstinent, nekouříte, neberete drogy, sportujete - v inzerátu by vás každá ženská brala všemi deseti. Jak jste se vlastně dostal na scestí?

- Opravdu nejsem zrůda, za jakou mne vydávají. Hrával jsem karty a v té společnosti se mluvilo o jakýchsi planžetách. Jako technického fandu mě to tehdy zaujalo. Šel jsem k Rottovi a nakoupil tam sadu zámků. Na nich jsem koumal, jak by se daly otevřít, aniž by někdo poznal, že byly narušeny. Nakonec jsem si vyrobil nástroj, jímž to šlo dokázat. No a pak jsem ho začal zkoušet...

Taky se o vás říká, že máte vysoké IQ.

- Myslím si, že posuzovat lidi podle IQ je blbost. Jednou vám naměří 120, podruhé 132, podle toho v jakém jste rozpoložení a kdo je vyhodnocuje. Vím jen, že když jsem napsal dopis Pepovi Klímovi do pořadu Na vlastní oči, celá redakce prý byla v šoku, jak byl napsán a že tam nebyla jediná pravopisná chyba. No vidíte, ale v životě to tak důležitý není.

Mimochodem Josef Klíma po rozhovoru s vámi prý prohlásil, že by vás klidně vzal domů. Nabízí vám to i pár žen. Kam byste šel, kdyby vás pustili?

- To ~kdyby~ je samo o sobě hrozné říkat. Kdyby mě pustili, mám víc možností. Například se sestrou máme vynikající vztah. Žije sama jen se synem, myslím, že by mne přijala. Navíc mám v Praze stále trvalé bydliště a přátele.

Co vám tu za tlustými zdmi nejvíc schází?

- To je moc věcí. Samozřejmě dobrý jídlo a ženský, ale to nejdůležitější je kontakt s lidmi. Vždyť se podívejte, nemůžu vám ani podat ruku a když přijde sestra, tak jí nedám pusu. Je tu dost detailů, které by člověka přivedly k šílenství. Nikde žádná klika, v noci vás budí každou půlhodinu... Ale na druhou stranu, dozorci jsou tu slušní. To všechno ale se hůř snáší, když víte, že jste potrestána za něco, co jste neudělala. S tím se nemůžu smířit. Zaplaťpánbů, že nemám ženu a děti.

Proč jste se vlastně nikdy neoženil?

- Když děláte nezákonné věci, víte, že by od vás bylo nezodpovědné zakládat rodinu. Člověk je takhle jen sám za sebe a doma nenechává nešťastnou ženu a plačící děti.

Kdyby se vám podařilo vyhrát proces, čekalo by asi pár žen, že se k nim nastěhujete.

- Víte, ta jejich ~láska~ je skrze popularitu, ale já o takovou popularitu nestojím a raději bych byl neznámý člověk na svobodě. Nestojím ani o takovou ženu, která by mě chtěla kvůli tomu, že se o mně píše v novinách.

Teď mi připadáte jako lupič gentleman.

- Neříkám, že jsem svatý, ale nemám rád nefér hru. Před lety jsme s kamarádem měli být násilím vtaženi do policejního auta, bránili jsme se, nakonec jsme policajty odzbrojili. Odjeli s jejich autem za dva bloky, tam jim ho nechali i se zbraněmi. Pak jsme byli obviněni za ozbrojenou loupež a označeni za teroristy...

Kde hledat pravdu? Přinejmenším bylo v práci policie i soudu tolik chyb, že je třeba znovu se na tento případ podívat. A nové okolnosti se objevují.

PS: Poděkování ředitelství věznice ve Valdicích a JUDr René Příhodovi za umožnění tohoto rozhovoru

Datum vydání: 26.10.2001

Archiv článků, dnes již neexistujícího deníku Super

Starší články z této rubriky:

Rána z milosti do zadku?
Polonyiová vedla sexuální maratón
Pergnerová byla zdržena s možnými dealery!
MILENEC Kořínkové prý žárlí na její úspěch
Režisér Troška není v milostné krizi
Jsem šťastná jak blecha!

Novější články z této rubriky: