Úvod | Super (rubriky)

PROKLETÍ Prokopského údolí

Legenda české poválečné kriminalistiky major Jaroslav Zahrádka vyřešil s týmem svých kolegů desítky vpravdě ošemetných případů a vychovával nové adepty kriminalistického řemesla. Že i v tom obstál se ctí, svědčí právě tento případ - vyšetřovat jej začal Zahrádka, pachatele však usvědčil jeho žák - plukovník Jiří Markovič.

Vše začalo v době pro tento národ mimořádně hektické. Dne 8. července 1968, půl hodiny před půlnocí, našli lidé toulající se vlahou letní nocí mrtvoly dvou mladých dívek - třináctiletých Jany Ulrichové a Jarmily Grulichové. Stalo se tak na samém okraji Prahy v Prokopském údolí, v lese zvaném Punčocha. Neznámý vrah na ně celkem šestkrát vystřelil z pistole.

Tři verze do začátku

~Na začátku pátrání byly stanoveny tři základní vyšetřovací verze,~ vzpomíná po více než třiceti letech Markovič. ~Podle první mohla být pachatelem osoba z okruhu známých děvčat. Podle druhé to mohla být kriminálně závadová osoba se sklony k agresivitě nebo duševně nemocný pachatel. Třetí možností bylo, že vrahem je člověk maximálně závislý na zbraních, kterou však vlastní neoprávněně, a protože byl náhodně vyrušen, vraždil.~ Vyšetřování se sice rozběhlo, ale další politický vývoj policejní práci nepřál. Okolo bylo příliš rušivých momentů. Mezi podezřelé právě pro třetí verzi se tehdy dostal pod policejní drobnohled tehdy ještě ani ne dvacetiletý František Zenker. Dokonce u něho byla provedena domovní prohlídka, ale žádná zbraň tam nebyla. Navíc měl podezřelý hned dvě téměř nevyvratitelná alibi, o něž se postarala jeho sestra a kamarád Karel Malíček...

O šest let později

V roce 1974 došlo v Praze na Těšnově k dalšímu závažnému zločinu. Při přepadení tamního poštovního úřadu byl zastřelen mladý policista. Hlavní město bylo na nohou! Na policejní okrsky se tehdy musel dostavit prakticky každý, kdo měl záznam v souvislosti s držením zbraně. Žel ani v tomto případě neměli tehdy policisté štěstí. Tento případ je dokonce neobjasněný dodnes. ~Přesto tato událost do našeho vyprávění patří,~ vysvětluje plukovník. ~K výslechu musel i František Zenker, náš starý známý. O vraždě nadstrážmistra Velíška toho mnoho nevěděl, ale během výslechu se doznal k oběma vraždám v Prokopském údolí. Já se to dozvěděl později, jenom tak mezi řečí.~ Zenker se opravdu v jednom okamžiku přiznal, ale po chvíli si uvědomil, co by se mu mohlo stát, a začal znovu zapírat. ~Jedinou cestou ke konkrétnímu výsledku byla rekonstrukce,~ opakuje i dnes potvrzenou pravdu zkušený vyšetřovatel. Ona se nakonec uskutečnila. Místo vyšetřovatele a operativců tam však byli především nic neznalí funkcionáři toužící po pochvale a podle toho to také dopadlo. ~Zenker tam s nimi sehrál neskutečné divadlo. Popletl páté přes deváté a nakonec neměli kolegové v rukou ani jeden přímý důkaz!~ Prokurátor musel podezřelého propustit na svobodu...

Výpověď bez příkras

Zahrádka už byl v důchodu, šéfem mordparty byl Markovič a tenhle případ mu ležel pořádně v žaludku: ~Nejdříve jsme rozbili Zenkerovo alibi. Sestra lhala, aby kryla bratra, kamarád chránil i sám sebe. Psal se rok 1980, když jsme si ho zase přivolali k výslechu. Už toho měl sám plné kecky.~ Výpověď byla spontánní, později ji potvrdila i nová rekonstrukce: ~Byla to nešťastná náhoda. Sehnal jsem novou pistoli a potřeboval ji vyzkoušet. Po práci jsem se doma pomazlil se psem, a pak sám vyrazil do Prokopáku. Bylo nádherně. Našel jsem si terč, turistickou značku na stromě i správnou vzdálenost. Akorát jsem si neuvědomil, že mezi mnou a cílem vede pěšina, po které může někdo projít. Zmáčkl jsem spoušť a bylo zle. V tom okamžiku se tam objevilo to první děvče.~ ~Vy jste poznal, že jste ji zasáhl?~ ~Samozřejmě. Na její hlavě se objevila velká červená skvrna. Ale nevěděl jsem, jestli mě nepoznala. Tak jsem vystřelil znovu, do zad.~ ~Počkejte, vy jste ji znal?~ ~Jasně, občas jsme se tam potkávali. Pozdravili se, prohodili pár slov. Představte si, že den předtím jsme společně leželi u tamního koupaliště! Jenomže malérům ještě nebyl konec. Když jsem k Janě docházel, objevila se tam Grulichová. Šla totiž pár kroků za ní! Najednou jsme se dívali jeden druhému do očí. Musel jsem zabít i ji! Vystřelil jsem a zasáhl ji do prsou. To už jsem k nim došel, takže další dvě rány jsem už do nich vypálil z bezprostřední blízkosti.~ ~Jak jste poznal, že jsou mrtvé?~ ~Obě, jednu po druhé, jsem poplácal dlaní po tvářích. Nehýbaly se. Ještě jsem je musel někam schovat. Odtáhl jsem je do nedalekého lesíka...~ Také soudní přelíčení bylo složité, po několika odvoláních musel pachatel za vraždu a ublížení na zdraví s následkem smrti za mříže na dlouhých dvacet pět roků!

Datum vydání: 25.8.2001

Archiv článků, dnes již neexistujícího deníku Super

Starší články z této rubriky:

Děčínský strážník nalezl ~uvařenou~ mrtvolu
Podnapilý řidič ohrožoval životy
Pražští policisté ZADRŽELI LENINA
~Perník z lesa~
Vesnický lupič
Kradl v kostele

Novější články z této rubriky:

Vraždili, koho se jim zachtělo
Chraňte se před násilím
Braňte se před zloději hlídače auta
Jménem Satana vyvolal paniku
CHYTRÝ KVÍZ
CO DĚLAT Když byl v bytě zloděj